Farma Janko Vysoká Libyně ::.
farmajanko.cz 



ASZ Plzeň-sever - Selská perla západních Čech




(3.12. 2017, Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR (29.11.2017) Odkaz)

Asociace soukromého zemědělství ČR publikovala dne 29. listopadu 2017 na svých webových stránkách článek "Plzeň-sever - Selská perla západních Čech", který se zabývá soukromým zemědělstvím v okrese Plzeň-sever:

Tento díl našeho putování po farmách členů Asociace a jejích členských organizací napříč celou republikou nás zavede do západních Čech. Do regionu, který ačkoliv se nachází ve vnitrozemí, býval z části obydlen německými občany a posléze samozřejmě ovlivněn jejich vysídlením. Relativní blízkost německých hranic má vliv na zdejší obyvatele dodnes, sedláky nevyjímaje, a to pozitivně i negativně. Poznejme společně ASZ Plzeň-sever.

Nadmořská výška v regionu se pohybuje mezi 400 až 600 m a zvyšuje se postupně směrem k severu. Jižní část je tvořena relativně nízko položenou Plzeňskou pánví, severně od Města Touškov se ale již začíná zvedat Plzeňská pahorkatina, jejíž vrcholy v nejvyšších místech přesahují 600 m n. m. Severoplzeňští sedláci se tak hojně věnují extenzivnímu chovu masného skotu, zastoupeny jsou také mléčně krávy. Vzhledem k vysokému procentu zornění zemědělské půdy v rámci regionu (82 % z celkových cca 67 tisíc ha) vede ale jednoznačně rostlinná výroba, a to hlavně pěstování obilnin a řepky.

Poměr půdy obhospodařované soukromými zemědělci a většími společnostmi je u nás zhruba 1:4. Velkému množství družstev se podařilo přetransformovat a dnes hospodaří i díky smýšlení řady vlastníků, kteří viděli jako jediné přijatelné řešení nechat jim svou půdu, v průměru na tisícihektarových výměrách. Otázkou je, jak zamíchá kartami generační výměna, která aktuálně na obou stranách probíhá či v brzké době probíhat bude,“ říká předseda ASZ Plzeň-sever František Janko.

Severoplzeňská asociace byla založena ve stejném roce, kdy vznikla celostátní ASZ, příští rok tedy oslaví dvacetileté výročí. Mimo první volební období byl jejím předsedou a až dosud je František Janko, místopředsedou Ladislav Krofta. Organizace sdružuje nejen sedláky z okresu Plzeň-sever, hlavně Kralovicka, ale i Rokycanska a některé také z Tachovska a Karlovarska.

Zdejší sedláci se hojně účastní nejrůznějších školení a seminářů pořádaných celostátní asociací, nad rámec ještě spolupracují s poradkyní ze společnosti PV-Agri, zejména co se týče individuálních konzultací k Jednotné žádosti či Programu rozvoje venkova. Alespoň jednou ročně se snaží zorganizovat zájezd na farmy členů Asociace v jiných regionech nebo k bavorským sedlákům.

Velmi nám ale členství v Asociaci pomáhá především při komunikaci s již zmíněnými většími zemědělskými subjekty. V průběhu let se z ASZ stala respektovaná organizace a díky tomu jsme my, naše podnikání a naše názory brány vážně,“ upozorňuje František Janko.

Přestože se severní Plzeňsko nachází již ve vnitrozemí, bývalo zejména v severozápadní části obydleno převážně německým obyvatelstvem. Po jeho odsunu v letech 1945 - 1946 se tak velké množství obcí vylidnilo a některé z nich se nepodařilo dosídlit ani částečně. Velmi často šlo o odlehlé vsi a osady, které chátraly, až zcela zanikly, následovaly je obce zaniklé vlivem výstavby vodní nádrže Hracholusky, která byla postavena na řece Mži v letech 1959 až 1964.

Relativní blízkost německých hranic ovlivňuje životy lidí z regionu Plzeň-sever dodnes. Pro zdejší sedláky je tento fakt spíše pozitivem, má však i své stinné stránky. Mezi výhody jednoznačně patří výborná obchodní spolupráce s německými firmami, zejména mlékárnami a výkupy rostlinných komodit.

Již několik let také přijímají někteří členové severoplzeňské ASZ na svých farmách o letních prázdninách na praxi studenty z bavorské střední zemědělské školy. Jde o výměnný program zaštítěný Koordinačním centrem českoněmeckých výměn mládeže Tandem Plzeň, v rámci něhož tráví na oplátku šest studentů Střední odborné školy v Plasech každoročně několik letních týdnů na rodinných farmách v Bavorsku.

„Na naši farmu jezdí bavorští studenti již sedmým rokem. Jejich pobyt trvá vždy necelé tři týdny a po tu dobu jsou součástí naší rodiny. Vzhledem k tomu, že jejich věk se pohybuje mezi 16 a 18 lety, byli jsme zpočátku překvapeni, jak šikovní a dovední jsou. Zastanou plnohodnotného pracovníka. Všichni praktikanti, kteří u nás byli, až na jednoho, totiž pocházejí z rodinných farem a jsou tak zvyklí pracovat a pomáhat již od útlého mládí svým rodičům a prarodičům, všichni mají dva nebo tři sourozence. Od 14 let vlastní řidičské oprávnění na traktor. Farmy jejich rodin nejsou zdaleka tak velké jako u nás, průměrně tak 30 až 90 hektarů. Hospodářství předává otec vždy prvorozenému synovi, a pokud má mladší sourozence, tak ti si hledají po škole práci většinou ve městě.

Z celé třídy v odborné škole, která čítá 30 studentů, nepocházejí většinou maximálně dva z rodinného hospodářství. Je z nich cítit hrdost, že jsou ze zemědělské rodiny a pyšně říkají, že právě oni budou po svých rodičích hospodařit. Při práci na naší farmě nám studenti pomáhají s veškerými pracemi, které jsou třeba, jsou všestranní, velmi citliví k zemědělské technice a k dalším strojům a zařízením. Na své potomky se o víkendu jezdí podívat rodiče, kteří se samozřejmě zajímají o to, u jakého zemědělce jejich děti vykonávají praxi. Dodnes jsme s některými z nich v kontaktu a v zimním období se jezdíme vzájemně navštěvovat,
“ říká syn Františka Janka Lukáš.

Výrazným negativem naopak je, že řada zemědělských podniků v této oblasti již má německé majitele. Není výjimkou, že jeden majitel vlastní dvě až tři bývalá družstva o výměře několika tisíc hektarů bez živočišné výroby, o které se mu stará pár zaměstnanců, a pilně oslovuje vlastníky půdy s nabídkami na její pronájem či koupi. „Jaký by byl osud takové pronajaté půdy, pokud by byla uzákoněna některá z forem předkupního práva, je více než snadné si domyslet,“ říká František Janko.

Jaká je historie, současnost a plánovaná budoucnost sedláků hospodařících v této části Západočeského kraje? To se dočtete v následujících řádcích...

Kdy zase přijede kardinál?

Historie velkostatku ve Vysoké Libyni, obci ležící pár kilometrů na severozápad od Kralovic, se datuje od druhé poloviny 17. století. S předky Františka Janka, dlouholetého předsedy ASZ Plzeň-sever a jeho syna Lukáše, který hospodářství v roce 2011 převzal, je spjata již téměř sto let. Tehdy, konkrétně po pozemkové reformě v roce 1925, zakoupil usedlost, která zahrnovala budovu bývalé tvrze, zámeček, 130 hektarů půdy a rybník, jako zbytkový statek dědeček pana Janka staršího Jaroslav Koula, jenž byl do té doby správcem statku v Pacově.

Poprvé musel majitel statku se svou rodinou opustit Vysokou Libyni na základě Mnichovské dohody v říjnu roku 1938, kdy byli Češi nuceni vystěhovat se ze všech pohraničních oblastí. Jaroslav Koula si tehdy pronajal usedlost v Obicích nedaleko Klatov, kde setrval až do konce války. Na svém mu však bylo umožněno sedlačit pouze do osmačtyřicátého roku, kdy hospodářství zabraly státní statky, o tři roky později pak nově založené družstvo. Ze schopného sedláka Kouly se stal nákupčí ve Strojní a traktorové stanici v Prunéřově, později skladník na statku v Hubenově. Rodina se několikrát stěhovala, až zakotvila natrvalo v Kralovicích. V raně barokní budově vysokolibeňského zámečku, která bývala chloubou obce, vznikly mezitím družstevní kanceláře, od roku 1974 zela prázdnotou, chátrala a těsně před revolucí byla zbourána, aby ji nahradila nová stavba, jež dnes slouží obci.

Rozsáhlou rekonstrukci si samozřejmě vyžádal i celý objekt statku, kde v roce 1991 začal hospodařit František Janko za pomoci svého otce, po dobu patnácti let pak i společně se svým švagrem Vladimírem Janouškovcem.

Uvědomuji si, že oproti celé řadě kolegů sedláků, kteří začínali na minimální výměře, jsme měli obrovskou výhodu v tom, že nám bylo navráceno celých 130 hektarů. Navíc se podařilo pronajmout či zakoupit i další půdu od vlastníků, jejichž rodiny ještě pamatovaly dědečka a vzpomínaly na něho jako na výborného hospodáře. I takto nepřímo nám vlastně ještě velmi pomohl, ačkoliv změny režimu se již nedožil,“ říká František Janko.

Kromě rostlinné výroby se hned zkraje devadesátých let zaměřili hospodáři na chov prasat a vytrvali až do roku 2010. „Mívali jsme kolem čtyřiceti prasnic a dlouhé roky dělali i výkrm. Rozhodnutí s chovem skončit pro mě osobně nebylo vůbec snadné, ale dotovat ho z rostlinné výroby a čekat, že se situace jednoho dne změní, prostě dlouhodobě nejde,“ popisuje pan Janko situaci, kterou v bledě modrém zažilo mnoho sedláků napříč celou republikou.

Živočišnou výrobu tak nyní na statku reprezentuje hlavně výkrm býků a chov ovcí, konkrétně 40 bahnic a dvou beranů plemene suffolk, které patří pro svou dlouhověkost, dobré zdraví a dlouhé plodné období mezi jedno z nejoblíbenějších plemen ovcí s masnou užitkovostí u nás. Díky těmto vlastnostem na něj nedají dopustit ani Jankovi.

Nedílnou součástí hospodaření je řadu let i chov včel, aktuálně o počtu 30 včelstev, jde o srdeční záležitost otce Františka Janka, jemuž vypomáhá vnučka Petra. Veškerá produkce medu, ale i dalších včelích produktů, je prodávána ze dvora, neboť Jankovi si vybudovali v průběhu let poměrně rozsáhlou síť zákazníků, kteří neváhají dojet si pro své oblíbené výrobky přímo na farmu.

K hospodářství patří i sedmihektarový rybník určený k provozování sportovního rybolovu systémem „chyť a pusť“. V letošním roce zde Jankovi zorganizovali dvoje dětské rybářské závody, které se setkaly s velkým ohlasem malých účastníků, proto počítají s jejich pořádáním i v budoucnu.

Stěžejní činností farmy, která leží v nadmořské výšce 561 m n. m., je však rostlinná výroba na téměř 300 hektarech převážně orné půdy, z nichž dvě třetiny jsou vlastní. „Zdejší oblast je bramborářská, s velkou variabilitou půdy. Ty lehčí jsme zatravnili, máme aktuálně 38 hektarů trvalých travních porostů, na těžších, hlinitých půdách pěstujeme poměrně širokou škálu plodin. Kromě pšenice a řepky také ozimý sladovnický ječmen dodávaný prostřednictvím společnosti Soufflet do polských pivovarů a jarní sladovnický ječmen, konkrétně odrůdu Bojos, určený na výrobu plzeňské dvanáctky. Nechybí ani jetel pěstovaný na osivo s dodáním do Itálie. Kromě menšího množství ovsa se zaměřujeme ještě i na hrách a pelušku, pro které si hojně jezdí hlavně drobnochovatelé, především holubáři,“ informuje Lukáš Janko. A jak se pohybují výnosy? „U pšenice a ječmene okolo 6 t/ha, v případě řepky do 4 t/ha,“ sděluje mladý hospodář.

Novinkou na Jankovic farmě je agroturistika, kterou rodina začala provozovat v loňském roce ve zrekonstruovaném domku v bezprostřední blízkosti hospodářství. Objekt o kapacitě šesti lůžek, situovaný na velkém oploceném pozemku, je ideální pro rodiny s dětmi, které tvoří podstatnou část klientely, zájem o ubytování projevují i němečtí turisté.

Možnost blíže se seznámit s hospodařením na farmě rodiny Jankových ve Vysoké Libyni měli jak členové Asociace soukromého zemědělství, tak široká veřejnost před čtyřmi lety, a to hned na dvou akcích. V červnu roku 2013 se tu uskutečnily Farmářské slavnosti pro rodiny s dětmi, na konci září tu pak ASZ ve spolupráci s švýcarskou Asociací soukromých zemědělců zorganizovala Česko-švýcarský dožínkový festival s celodenním odborným seminářem, ale i bohatým doprovodným programem pro děti. Na zářijové akci představila Asociace přítomným poprvé „Křížovou cestu“ českého sedláka – cyklus 12 největších problémů českého zemědělství a venkova s nabídkou jejich reálných řešení prostřednictvím rodinných farem. Festivalu se zúčastnil a k sedlákům promluvil i kardinál Dominik Duka.

Byl to zážitek s velkým Z. Převzít na své farmě z rukou kardinála požehnaný dožínkový věnec, to není úplně obvyklá událost. Máme ho tu dodnes vystavený na čestném místě a rádi si na ten den vzpomeneme. Ostatně nejsme sami, už řada lidí z okolí se nás ptala, kdy budeme podobnou akci opakovat a kdy zase přijede kardinál,“ usmívá se Lukáš Janko.

Pouhé čtyři roky, řeklo by se, ale co všechno se na farmě změnilo. Kromě výše zmíněného ubytování, které mají Jankovi v plánu ještě postupně rozšiřovat, přibyla nová hala na stroje, z bývalé přípravny krmiv pak prostor na uskladnění sena a slámy. Ale hlavně - obhlížet tátovo hospodářství již nějakou dobu chodí i téměř dvouletý Mireček. A to je nad všechny novinky, nemyslíte? ...

Celý článek si můžete dočíst na stránkách Asociace soukromého zemědělství ČR zde.



Úvod


ÚVOD | FARMA | HISTORIE | NABÍDKA | FOTOGALERIE | UBYTOVÁNÍ | RYBAŘENÍ | KONTAKT

Jakékoliv užití obsahu, včetně fotografií, jeho převzetí, šíření či dalšího publikování je bez souhlasu autorů zakázáno.